Eliška se k nám přidala v roce 2022. Jaké byly její dojmy z první sezóny?

Hrát americký fotbal byl můj sen od dětství kdy jsem sledovala super nadupané hráče v hollywoodských filmech.

Teď už vím, že i v mých 36ti letech si můžu svůj sen splnit. V Brně je totiž ženský tým amerického fotbalu Brno Amazons. Je jaro 2022 a tým začíná náborové tréninky. Tak hurá do toho!

No, přiznejme si, že realita je zcela jiná. Cesta je dlouhá, zisk a pocity na konci nejisté.

Když jsem přišla do týmu, neměla jsem nijak zvláštní očekávání, prostě jsem chtěla vědět jaké to je, o čem ten sport je.

Na začátku jsem sama. Jen já, moje hlava a pár desítek dalších holek. Celý tým se připravuje na jaře převážně fyzicky a několik týdnů prostě o hře jako takové v podstatě nic nevím. Běhám po hale, učím se změny směru, občas i letí míč a postupně se zlehka učím techniku tacklu. Trenéři se z nás snaží vymáčknout naše fyzické i psychické maximum aby nás mohli zařadit do hráčský pozic dle našich schopností. Chodím na tréninky 2x týdně, někdy i 3x, buduju si základ pro zdravou hru.

Po pár měsících se dostáváme ven na hřiště. To už máme svou určenou pozici, už máme výstroje a začíná technická část tréninku.

Učíme se jak správně sledovat protihráčky, jak si správně nabíhat, jak složit tu 100 kilovou protihráčku když vy máte třeba jen 60 kilo.

Intenzita informací o hře se s každým dalším týdnem stupňuje, do rukou mi padá playbook.

V nadcházejících trénincích prvně pochopím heslo "Jeden tým, jedna rodina" . Za každou moji chybu, lenost, nevědomost angličákuje celý tým. Už nejsem sama, už mám zodpovědnost za celý tým a tým má zodpovědnost za mě.

Tlak ze všech stran roste a pokud jsem to měla chuť vzdát ještě v hale, teď mi zvoní v uších zvonečky a ptám se sama sebe proč to vlastně dělám. Bolí mě celý člověk, mám pocit, že mi v hlavě nezůstává nic z toho co trenéři pořád a pořád opakují.

Když to však vydržíte a opustíte svou komfortní zónu, brzo pochopíte.

Přežila jsem. Dostávám se až k intenzivním celovíkendovým tréninkům. Tak tady už jste velice blízko opravdové hře. Zkušenější spoluhráčky vám demonstrují proč máte na hlavě helmu, v puse chránič na zuby, na sobě chrániče ramen a proč je tak důležité poslouchat všechny rady trenérů. Každá chyba bolí, každá neznalost hry se odrazí na celém týmu. Po celém dni na hřišti mi v hlavě už nezní nic než rady trenérů a spoluhráček.

Mimo tréninky se snažím dohnat ještě fyzičku ve fitku a po večerech sleduji videa techniky hry. Sezona je za rohem.

Začínám být značně nervózní. První zápas sezony a já budu hrát. Jakože cože?! Panikařím, všechno ve mně má pocit, že na tohle nejsem připravená. Ze všech načerpaných informací z přípravy mám jeden velký nesrozumitelný chumel.

Všechno je to najednou strašně rychlé. Přijíždíme na hřiště v Jičíně, najednou jsem už ve výstroji, stojím na sidelině a čekám na srážku.

Přichází za mnou spoluhráčka, položí mi ruku na rameno a s takovým zvláštně blaženým výrazem povídá " Neboj, s prvním nárazem to vše zmizí a užiješ si to"

Měla pravdu! S prvním nárazem vše opadlo a já se najednou ocitla na úplně jiném místě. Při odchodu z hřiště ze mě vylétne samovolně věta "To je lepší než sex" . Za mnou stojí armáda neohrožených žen a stejně jako já, chtějí zničit vše co jde proti nám.

Adrenalin, který ve vás vře je nade vše. Bolest, touha ničit a vyhrát, vše vás žene kupředu.

Výhra byla naše!

Po zápase, bolavá ale s úsměvem od ucha k uchu jsem teprve pochopila proč ta cesta byla tak dlouhá a kostrbatá, že zisk a pocit na konci toho úsilí je naprosto nepopsatelný.

Rozhlížím se kolem sebe a vidím...

Jeden tým, jedna rodina!

Amazons Brno je jméno, které zní českou ženskou ligou již několik let .

Děkuju, že můžu být součástí!