Nikča Nikita #9
Pocházím z malé vesnice, ve které se neděje skoro nic až na klasický fotbal a požární sport. Od malička jsem byla neposedné dítě, a proto jsem se od základní školy začala věnovat oběma koníčkům, což mě bavilo a naplňovalo. S rostoucím věkem se mi tahle možnost uzavřela. Začala jsem se věnovat studiu a na sport moc času nezbylo. Po nástupu do zaměstnání jsem zjistila, že mi to chybí.
Začala jsem pátrat po internetu a čistě náhodou narazila na tým Brno Amazons. Zjistila jsem, že za čtrnáct dní pořádají nábory. Tak jsem si řekla: "Fotbal jako fotbal, tak proč to nezkusit." Přišla jsem na náborový trénink bez jakéhokoliv očekávání. Vyzkoušeli jsme si základy amerického fotbalu, tedy jak chytit míč, jak srazit soupeře k zemi nebo jak se mu vyhnout. Všechno jsem zvládla v pohodě a usoudila jsem, že by to mohlo být ono.
S holkami jsme se začaly chystat na sezónu, a to zimní přípravou, která se skládá ze silových a atletických tréninků. Byla jsem přiřazena k útoku na offensive line. Těšila jsem se, až obleču výstroj a vyběhnu na hřiště, ale nadšení mě brzo přešlo. Pomalu jsme totiž poznávali, co je to vůbec kontakt s hráčkou. Byla jsem ráda, že mám na hlavě helmu a v ústech chránič na zuby. Zkušené hráčky mi jasně dávaly najevo, jak takový kontakt vypadá, častokrát jsem se válela na zemi. Sama sebe jsem se ptala, zda mi to stojí vůbec za to.
V ten moment trenéři rozhodli, že by mi lépe seděla obrana. Tak jsem začala znovu, a to bylo přesně to, co jsem od tohohle sportu očekávala. Útočit mi nešlo, ale likvidace soupeřovy útočné strategie - to bylo ono.
Najednou vše do sebe začalo zapadat. Začala mi jít technika, uvědomovala jsem si, proč to musím udělat tak nebo tak. Podařilo se mi složit k zemi zkušeného running backa! Měla jsem z toho nepopsatelné pocity a já věděla, že je chci zažívat zas a znovu. Začala jsem se na tréninky těšit, viděla jsem své nedostatky a ty jsme se snažila každým tréninkem vylepšovat.
Mám vedle sebe zkušené hráčky, od kterých se snažím naučit jen to nejlepší, ony mě však často kritizují a tím mě vyburcují k lepším výkonům. Překonávám tak hranice, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám.
Sezona se blíží. Pomalu přituhuje a začínáme se připravovat na soupeře. Učím se strategii a taktiku obrany. Po večerech sleduji zápasy. Načítám si tak soupeře, abych byla připravena na zápas.
Příprava utekla jako voda. Nastává den D a mně teprve dochází, že proti mně nebudou stát kamarádky, ale soupeř, který bude chtít to stejné co já. Vyhrát. Stojím na hřišti v první linii na pozici defensivní end. Vidím naproti sobě hráčku, která je o hlavu větší a o dost těžší než já. Dělí nás od sebe pár centimetrů. Podívám se na svoji zkušenou spoluhráčku. Ta se jen šibalsky usměje a řekne: "To dáš! Dej jí největší ránu, kterou máš." V tom momentě se rozbíhám a srážím soupeřku k zemi. Cítím se jako platný člen týmu a oficiálně je ze mě Amazonka.
Těším se na další sezónu. Jestli chceš zažít něco podobného, neboj se a přijď
mezi nás!!
*28.1.2024 Nikča Nikita, Defensive Line